Source text in Spanish | Translation by Pavel Slama (#24482) |
En el libro La sociedad de la transparencia (2012), el filósofo surcoreano Byung Chul Han parte otra vez de la metáfora panóptica de Michel Foucault para desarrollar el concepto del panóptico digital. Se refiere a una nueva visibilidad total que permite ver todo a través de los medios electrónicos, empezando por la intimidad de cada persona. Esto abarca las redes sociales y herramientas de Google –Earth, Maps, Glass y Street View– y YouTube. La hiperconectada Corea del Sur tiene la velocidad de navegación por internet más rápida del mundo y es el laboratorio más osado de la sociedad de la transparencia, devenida en una especie de “tierra santa” del homo-digital, cuyo celular es una extensión de la mano desde la cual “explora” el mundo. El control panóptico de la sociedad disciplinaria funcionaba a través de la perspectiva lineal de la mirada desde una torre central. Los reclusos no se veían entre sí –ni divisaban al vigilante– y hubieran preferido no ser observados para tener algo de libertad. En cambio el panóptico digital pierde su carácter perspectivista: en la matrix cibernética todos ven a los demás y se exponen para ser vistos. El punto único de control que tenía la mirada analógica desaparece: ahora se observa desde todos los ángulos. Pero el control continúa –de otra manera– y sería aún más efectivo. Porque cada persona entrega a las demás la posibilidad de que su intimidad sea vista, generando una vigilancia mutua. Esta visión total “degrada a la sociedad transparente hasta convertirla en una sociedad de control. Cada uno controla a cada uno”, escribió el filósofo. (...) El ensayo La sociedad de la transparencia termina planteando que el mundo se desarrolla como un gran panóptico donde ningún muro separa el adentro del afuera. | V knize Společnost transparence (Transparenzgesellschaft, 2012) jihokorejský filozof Byung-Chul Han opět vychází z metafory panoptika Michela Foucaulta a buduje na ní svůj koncept digitálního panoptika. Jedná se o novou totální viditelnost, která přes elektronická média umožňuje vidět všechno, počínaje soukromím každého člověka. Patří do ní sociální sítě, nástroje Googlu – Earth, Mapy, Glass a Street View – a YouTube. Extrémně připojená Jižní Korea, se svým nejrychlejším internetem na světě, je nejradikálnější laboratoří společnosti transparence; stala se „svatou zemí“ nového homo digitála, pro nějž je mobil prodloužením ruky „zkoumající“ svět. Panoptikální kontrola v společnosti disciplíny fungovala prostřednictvím lineární perspektivy z ústřední věže. Vězni se neviděli mezi sebou – ani nemohli spatřit dohlížitele – a mnohem raději by pozorováni nebyli, aby měli trochu svobody. Zato digitální panoptikum perspektivistickou povahu ztrácí: v kybernetickém matrixu vidí všichni všechny a všichni se vystavují, aby byli viděni. Jeden jediný bod kontroly, který byl vlastní analogovému pohledu, mizí: dnes se pozoruje ze všech úhlů. Ale kontrola pokračuje – jiným způsobem – a je ještě efektivnější, protože každý člověk dává ostatním možnost, aby viděli jeho soukromí. To vytváří vzájemné dohlížení. Tento totální pohled „degraduje společnost transparence natolik, až ji promění ve společnost kontroly. Každý kontroluje každého,“ píše filozof. [...] V závěru esej Společnost transparence předkládá vizi světa odvíjejícího se jako jedno velké panoptikum, kde neexistuje zeď, která by oddělovala vnějšek od vnitřku. |