V knize Společnost transparence (Transparenzgesellschaft, 2012) jihokorejský filozof Byung-Chul Han opět vychází z metafory panoptika Michela Foucaulta a buduje na ní svůj koncept digitálního panoptika. Jedná se o novou totální viditelnost, která přes elektronická média umožňuje vidět všechno, počínaje soukromím každého člověka. Patří do ní sociální sítě, nástroje Googlu – Earth, Mapy, Glass a Street View – a YouTube.
Extrémně připojená Jižní Korea, se svým nejrychlejším internetem na světě, je nejradikálnější laboratoří společnosti transparence; stala se „svatou zemí“ nového homo digitála, pro nějž je mobil prodloužením ruky „zkoumající“ svět.
Panoptikální kontrola v společnosti disciplíny fungovala prostřednictvím lineární perspektivy z ústřední věže. Vězni se neviděli mezi sebou – ani nemohli spatřit dohlížitele – a mnohem raději by pozorováni nebyli, aby měli trochu svobody. Zato digitální panoptikum perspektivistickou povahu ztrácí: v kybernetickém matrixu vidí všichni všechny a všichni se vystavují, aby byli viděni. Jeden jediný bod kontroly, který byl vlastní analogovému pohledu, mizí: dnes se pozoruje ze všech úhlů. Ale kontrola pokračuje – jiným způsobem – a je ještě efektivnější, protože každý člověk dává ostatním možnost, aby viděli jeho soukromí. To vytváří vzájemné dohlížení. Tento totální pohled „degraduje společnost transparence natolik, až ji promění ve společnost kontroly. Každý kontroluje každého,“ píše filozof.
[...] V závěru esej Společnost transparence předkládá vizi světa odvíjejícího se jako jedno velké panoptikum, kde neexistuje zeď, která by oddělovala vnějšek od vnitřku.