Eroticism has this in common with an addictive drug: that there is a coercive element to its pleasure with which part of us is in complicity, and part not. Thus ever since time began men have been trying to enjoy eroticism without being destroyed by it. Societies, religions can be defined in the way they deal with this conundrum. Polygamy, monogamy with repression, monogamy with affairs, monogamy with prostitutes, serial monogamy. Not to mention individual solutions of great ingenuity, or desperation: Victor Hugo with the door knocked through the wall of his office, to let in a girl each afternoon. Auden's flair for finding call-boys in every town. Picasso who simply refused when wife and mistress demanded he choose between them. Then there is always the hair-shirt of course. But perhaps the thing to remember when you wake up with a life full of fresh paint and tortuous complications is that eroticism wasn't invented for you, nor merely for the survival of the species perhaps, but for a divinity's entertainment. Nothing generates so many opportunities for titillation and schadenfreude as eroticism. Which is why it lies at the centre of so much narrative. How the gods thronged the balconies of heaven to see the consequences of Helen's betrayal! And your friends are watching too. Your antics have put the shine on many a late-night conversation.
On the borders between mythology and history, that wily survivor Odysseus was the first who learnt to trick the gods. And perhaps his smartest trick of all was that of lashing himself to the mast before the Sirens came in earshot. There are those of course who are happy to stand at the railings, even scan the horizon. Otherwise, choose your mast, find the ropes that suit you: sport, workaholism, celibacy with prayerbook and bell... But the kindest and toughest ropes of all are probably to be found in some suburban semi-detached with rowdy children and a woman who never allows the dust to settle for too long.
| Přesně to má erotično společné s návykovými látkami: také zde je ten silný okamžik potešení, jehož si někteří užívají a jiní ne. Od počátku časů se lidé pokoušejí sladit toto potěšení z erotična a snahu nenechat se jím zničit. Společnosti a náboženství můžeme definovat právě podle toho, jak se s touto hádankou snaží vyrovnat. Polygamní, monogamní s represí, monogamní s avantýrami, monogamní s prostitutkami, pravidelná monogamie. Netřeba ani zmiňovat geniální či zoufalá řešení některých jednotlivců: dveře v pracovně Victora Huga, na které každý večer ťukávala dívka a vcházela jimi dovnitř. Audenovo zalíbení ve hledání mladých playboyů v každém městě. Picasso, který prostě nereagoval, když na něj jeho žena s milenkou tlačily, aby si vybral jednu z nich. Pak tu samozřejmě máme jako vždy také asketu. Když se však ráno probouzíte do života plného krásných barev a komplikovaných zápletek, neměli byste zapomínat na jednu věc. Erotično nebylo stvořené pro vás. Nebylo ostatně ani stvořené pouze za účelem zachování druhu - bylo totiž stvořené k obveselení božstva. Nic nedokáže vyvolat tolik příležitostí k příjemnému mrazení a jízlivé škodolibosti právě jako erotično. To je důvodem, proč se kolem něho točí tolik příběhů. Třeba ten, jak se bohové vyhrnuli na nebeský balkon, aby se podívali na důsledky Heleniny zrady. Stejně zkoumavě je totiž sledují vaši přátelé. A vaše skotačení dodává lesku mnoha rozhovorům dlouho po půlnoci.
Někde na pomezí mezi mytologií a historií to byl právě přeživší mořeplavec, prohnaný Odyseus, který se jako první naučil, jak bohy doběhnout. Jeho nejelegantnější lstí asi bylo, když sám sebe přivázal ke stožáru ještě před tím, než se přiblížil nadoslech Sirén. Samozřejmě že existují lidé, kteří jsou spokojeni s tím, jak přebývají doma a přitom pečlivě pozorují daleký horizont. Vy si však zvolte svůj stěžeň a najděte provaz, který vám vyhovuje: sport, workoholismus, celibát s modlitební knížkou a pásem cudnosti... Ale ten nejmilejší a nejhouževnatější provaz ze všech provazů naleznete pravděpodobně v nějakém domku na předměstí, kde děti budou darebné a bude tam žena, která nikdy nedovolí, aby se prach usadil na příliš dlouhou dobu. |